PC Konzole The Sims 4 The Sims Mobile The Sims Freeplay Domů

Prostřední Madrona – fanouškovský příběh

2015-02-11
Hostující bloggerka: Cathy Tea

Naši fanoušci vypráví báječné příběhy, a tak nás napadlo, že bychom na tomto místě mohli některé z nich představit. První vypravěčkou, kterou bychom mezi námi chtěli přivítat, je Cathy Tea.

„Simíky hraju od vydání dodatku Mazlíčci k The Sims 2 a od té doby mě to nepustilo. Tohle je úryvek ze Ságy ztřeštěné lásky (The Goofy Love Legacy), se kterou jsem začala 4. září 2014, tedy v den, kdy společnost Pinstar zveřejnila oficiální pravidla pro Pokolení The Sims 4 (The Legacy Challenge),“ řekla nám Cathy. „Kromě Ztřeštěné lásky mám i čtyři další příběhy (dokončený je jen jeden) a brzy plánuji začít s dalším. Kromě chystaného příběhu jsou všechny čtyři založené na různých výzvách.“ 

Cathy Tea pracuje jako webová editorka velkého školního úřadu a také vede kurzy online psaní na vyšší odborné škole. Kromě Simíků ráda hraje na cello, okopává zahrádku a chodí s přítelem na túry do pouště kolem Lázeňské Oázy. Stejně jako zakladatel celé dynastie Cedar Bough pohlédne i Cathy Tea někdy prostě k nebi a zvolá: „Páni! Krása je všude kolem nás!“

ÚRYVEK ZE SÁGY ZTŘEŠTĚNÉ LÁSKY

Má starší sestra Aspen mi říká Prostřední Madrona, protože jsem prostřední dítě páté generace Simíků v dynastii, která chce dosáhnout deseti generací.

-Líbí se mi, že jsem prostřední.

Baví mě to – mohla jsem si užívat dětství se svou starší sestrou, než vyrostla, a mohla jsem si znovu užívat dětství se svou mladší sestrou Poplar, než jsem vyrostla já. Teď si užívám dospívání s Aspen, a než vyrostu, ještě jednou si ho užiji s Poplar. To je výhoda prostředních dětí. Mohou sdílet zážitky se svými staršími i mladšími sourozenci.
Moje starší sestra Aspen se tuhle snažila něco upéct. Ale vypadalo to spíš, že bude hořet.

-Nebo se má z pečeného kuřete takhle kouřit??

Nakonec to dopadlo dobře. Tatínek a jeho bratranec všechno uhasili a nikomu se nic nestalo. (Měla jsem ale opravdu hlad. Na to kuře jsem se vážně těšila!) Pojišťovna nám poslala 13 simoleonů na nový sporák. Ale ani zdaleka to nestačilo. Navíc vzpomínky se nedají nahradit.
Taťka říkal, že ten sporák máme v rodině už od nepaměti, od chvíle, kdy jsme se nastěhovali do Cradle Rock. Nikdo už si přesně nepamatuje, kdo tenhle dům postavil, ale nejspíš tu stojí už po čtyři generace – víme, že já i moje sestry patříme k páté generaci, která se tu narodila. Máme vlastní rodinný hřbitov, kde spočívají všichni naši předkové a také několik rodinných přátel, kteří zde zemřeli. Nápisy na dvou nejstarších náhrobních kamenech se už ani nedají přečíst.

-Že máme na zahradě hřbitov ještě neznamená, že jsme zasmušilí!

Vítr a pouštní písek omílaly náhrobky po dlouhá století. Když se hodně snažíme, dokážeme na jednom přečíst „Cestování vesmírem“ a na druhém „Jedině a pouze cedr“. Jména jsou ale už navždy ztracena.
Moje starší sestra, teta i mamka jsou zasmušilé. Někdy si říkám, jestli to není kvůli tomu hřbitovu, který nám neustále připomíná Simíky, kteří přišli a zase odešli. Všechny ty, na které vzpomínáme nebo na které jsme zapomněli.
Já to mám jinak. Život na místě, kde naše rodina přebývá už od nepaměti, mě dělá spokojenější než cokoliv jiného.
Když jsme přišli o sporák, přemýšlela jsem o tom, kolik sendvičů se sýrem a míchaných vajíček se na něm za ta léta připravilo. Kolik narozeninových dortů se peklo v troubě a kolik společných večeří zažil náš dlouhý jídelní stůl. Byla to právě tahle kuchyně, kde tatínek požádal maminku o ruku.

-Je tedy zřejmé, že tato kuchyně je středobodem naší rodiny už po celé generace.

Sedím si tady tak u stolu, píšu domácí úkoly a přemýšlím, kolik dětí přede mnou na tomhle místě sedělo a dělalo totéž. Můj děda, moje teta, dědeček Palo Verde, který byl slavným komikem (říkali mu Královský krotitel lam), a jeho maminka, kterou jsme nikdy nepotkali jako ducha...

Říká se, že moje prababička (ta, jejíhož ducha jsme nikdy neviděli) si jako svou první opravdovou lásku vybrala samotného Smrťáka. Podle rodinné pověsti se prý se Smrťákem seznámila, když zemřela její maminka (naše zapomenutá zakladatelka). Prý ho prosila, aby život maminky ušetřil, a výměnou mu dala své srdce. Když dospěla, Smrťák si pro ni přišel, ale její bratr orodoval za její život. Smrťák jí dovolil zůstat ve světě živých, protože ji opravdu miloval. Měl ale podmínku: až zemře, její duch už se nikdy nevrátí. Navždy zůstane se Smrťákem.

-V rodině se traduje, že moje prababička (jejíhož ducha jsme nikdy neviděli) si jako svou první opravdovou lásku vybrala samotného Smrťáka.

Něco na tom příběhu musí být. Já ho slyšela přímo od ducha jejího bratra. Straší ve velkém domě přes ulici a dost často chodí i k nám a povídá si se mnou a mou mladší sestrou. Už jsme měli tu čest setkat se i s dalšími rodinnými duchy. Zatím ale nikdo nikdy neviděl ducha mé prababičky Akácie.

Máme teď nový sporák. Funguje stejně jako ten starý a hezky jsme si ho vylepšili.
Už jsem dost velká na to, abych na něm mohla vařit. A když už se do toho pustím, na minulost nemyslím. Myslím dopředu, na budoucnost. Kdo tu bude stát za pár desítek let a vařit své rodině?

-Zajímalo by mě, kdo tu bude připravovat sýrové sendviče.

Kolik dalších oslav narozenin se v téhle kuchyni odehraje?

Občas, když dám své představivosti volný průchod, chápu, proč mají sestra, mamka a teta ty své melancholické nálady. Snadno vám může přijít na mysl, že na ničem, co uděláte, nezáleží.
Jeden velký spisovatel kdysi trefně poznamenal, že příběh každé rodiny můžete zestručnit na něco jako „Petr si koupil pozemek, oženil se, měl dítě, postavil dům. Další děti. Jejda, někdo umřel. Tak jedeme zase od začátku.“

Když takhle rozehřívám sýr a přemýšlím o minulosti a budoucnosti, docela dobře chápu, že naše životy tak někdy mohou vypadat. Někdy mám podobný pocit: vzbudím se, dám si snídaní, jdu do školy, pak úkoly, trochu se učím a zase do postele. Není to úplně stejné jako den předtím?

Ale potom mě zase probere vůně sýru: a cítím, jak mě do chodidel studí kuchyňské dlaždice. Ze sporáku příjemně sálá teplo. Slyším smích své sestřičky, která mi vypráví další vtip o lamách.

-Pokud se vám líbí, ráda vám povím i ty další.

Můj život se neodehrává někde v nebeských výšinách. Ale přímo tady. Tady na zemi a právě teď. V tuhle chvíli cítím, jak ve mně roste radost. Jsem nadšená, že můžu být tady v kuchyni se sestrami, mamkou, taťkou a tetou. Jsem klidná, protože vím, že na nás dohlížejí duchové našich předků a že naši potomci budou pokračovat v tom, co jsme tu začali. Cítím se tu doma.

Plnou verzi Ságy ztřeštěné lásky a další skvělé příběhy od Cathy najdete tady.


Zůstaňte v obraze: sledujte nás na Twitteru, dejte nám like na Facebooku a přihlaste se k našemu kanálu na YouTube.

Související aktuality

Seznamte se s Počasovými - Čtvrtý díl

The Sims 4
10.7.2018
Čtvrtý díl našeho seriálu o The Sims 4!

The Sims 4: Stavby měsíce – červenec

The Sims 4
5.7.2018
Prohlédněte si pět jedinečných a nádherných obydlí!

Seznamte se s Počasovými - Třetí díl

The Sims 4
3.7.2018
Třetí díl
The Sims 4 na PC The Sims 4 na konzole The Sims Mobile The Sims FreePlay facebook twitter youtube Hry Novinky Centrum nápovědy EA EA Fóra O nás Kariéra Ceska Republika United States United Kingdom Australia France Deutschland Italia 日本 Polska Brasil Россия España Danmark Suomi Mexico Nederland Norge Sverige Portugal 대한민국 台灣 Právní informace Aktualizace k online službám Uživatelská smlouva Zásady nakládání s os. údaji a cookies