Milostný příběh ve znamení Dragon Age – 1. část

Poznali se při studiích herního vývoje a zamilovali se do sebe během putování světem Thedas.

Bohatý příběh a výpravné postavy hry Dragon Age: Inquisition mají své kouzlo pro spoustu lidí po celém světě, ale určitě ne takové jako pro Alexe Tardifa a jeho snoubenku Sam.

Toto je jejich vlastní milostný příběh v kulisách Dragon Age.

Jak jste se ty a tvá snoubenka začali zajímat o hry?

Alex: Hrával jsem počítačové hry už odmala. Jednou z těch prvních byly Oddworld a The Elder Scrolls II: Daggerfall. 

Sam: Už si pomalu ani nevzpomínám, kdy jsem s hrami začala. Mí bratři měli Sega Genesis, pamatuji si na Sonica, sérii Power Ranger a Sword of Vermilion.

Ta skutečná zábava začala v momentě, kdy můj bratr dostal PlayStation. Radši ani nepočítám, kolik hodin jsem strávila se sérií Twisted Metal. Spyro a Crash Bandicoot jsou pořád mými oblíbenci!

Jak jste se seznámili?

Alex: Chodil jsem se Sam na stejnou vysokou. Oba jsme navštěvovali obor herní vývoj – ona byla na grafice, já na programování. Náhoda tomu chtěla, že jsme kvůli jednomu velkému projektu skončili ve stejném týmu. Padli jsme si do oka. Když jsme byli spolu, bylo nám fajn.

Jak dlouho už spolu chodíte?

Alex: Něco přes tři roky!

Kdy jste si uvědomili, že spolu chcete být? Pamatujete si na nějaký takový okamžik?

Sam: Když jsme si začali povídat, někde v hloubi duše jsem věděla, že k němu patřím. Jednoho dne jsme probírali úkol do školy a on mě najednou pozval na procházku kolem řeky nedaleko našeho bytového komplexu.

Během procházky jsem se na něj nedokázala ani jednou podívat. Jsem obecně stydlivý člověk, ale tohle byla pokročilá stydlivost. Pamatuji si na okamžik, po němž jsme spolu začali chodit. V tu chvíli jsme věděla, že je to vážné. O něčem jsme vtipkovali, a vzpomínám si, jak jsem si pomyslela, že dokud ho dokážu rozesmát, všechno bude v pohodě.

Alex: Šli jsme se projít kolem jezera Champlain a celé hodiny jsme si povídali o všem možném. Jako bychom se dokonale znali, přestože jsme jeden o druhém nic moc nevěděli. Proto jsem ji o tři roky později požádal na tom stejném místě o ruku!

Vtipné je, že jeden z našich vůbec prvních rozhovorů se točil kolem toho, s kým jsme randili v Mass Effectu. Stále má tu a tam slabost pro Garruse, když se Alistair a Cullen nedívají. :)

Povězte nám o začátcích svého vztahu – jak jste se bavili? Jak jste spolu trávili čas?

Alex: Upřímně, ze začátku jsme byli zavaleni prací. Byli jsme v posledním ročníku, takže i když jsme byli fyzicky nedaleko jeden druhého, spoustu času jsme trávili se svými studentskými projekty.

Ta zábava obvykle zahrnovala jídlo a videohry. Při společném vaření jsme objevovali nové věci – jednou jsme udělali opravdu nepoživatelnou várku maců se sýrem. Když jsem se zapojil, obvykle to nedopadlo dobře!

Hráli jsme hodně Guild Wars 2, Killing Floor a velkolepě legrační mistrovské dílo The Ship.

Povězte nám něco o svém vztahu teď – čím se bavíte?

Alex: Jsme spíše tichými typy, když přijde na každodenní zábavu; hrajeme spolu počítačové hry (jak jinak!), díváme se na filmy, skypujeme s kamarády. Rádi hrajeme s dalšími lidmi deskové hry, to je vždycky pořádná sranda. Sam hodně ráda maluje a kreslí a já rád předstírám, že něco dělám, zatímco ji sleduji.

Sam: Taky hodně hrajeme hry, což bude platit vždycky. Ale většinou je u nás doma klídek. A nesmím zapomenout na naše „filmová rande“. Uděláme si popcorn nebo něco jiného na zub a koukáme se spolu na nějaký film.

Které momenty vás při hraní DAI sbližovaly?

Alex: Byla to kombinace mnoha věcí. Nikdy předtím jsme spolu nehráli hru, která vyžadovala takovou úroveň emoční investice, takže když přišlo na ty velké momenty, otočili jsme se na sebe a začali je rozebírat.

Oba pracujeme na plný úvazek, takže běžný večer u nás probíhal následovně: přišli jsme domů, co nejrychleji jsme se navečeřeli a pár hodin jsme hráli DAI. Pak jsme si šli lehnout a než jsme usnuli, povídali jsme si o DAI. Obzvlášť když jsme se oba dostali do Skyholdu – strávili jsme dny povídáním o tomhle mistrovském kousku.

Povídali jsme si o tom, s kým jsme prožili románek a jak to dopadlo a koho jsme přibrali do skupiny. Při prvním pohledu na Alistaira a Morrigan nám spadly čelisti, nemluvě o proměně Leliany v drsnou šéfku výzvědné skupiny, jakou dneska je.

Ty zážitky, když jsme dali do kupy celý tým, abychom si zahráli Wicked Grace... Postavy i svět nás kompletně pohltily, chtěli jsme to prožívat společně.

Sam: Dragon Age je pro nás hlavně o postavách. Pokaždé, když jsme natrefili na nové společníky, mluvili jsme o nich, co mají rádi a co nemají rádi. Kdo jsou naši oblíbenci, kdo tvoří základ našeho týmu a s kým jsme prožili románky.

Ze vzhledu Alistaira a Morrigan jsme byli opravdu nadšení. Myslím, že scéna, která nás nejvíc sblížila, byl konec mise In Your Heart Shall Burn. Inkvizice zpívá a objevuje se Skyhold, to byly pro nás hodně emotivní chvíle.

To byl ten okamžik, kdy jsme si uvědomili, že tahle hra je víc než jen obyčejnou hrou – je to opravdové dobrodružství.

Existuje u videoher obecně něco, co vás k nim vždycky přitahovalo?

Sam: Vždycky jsem měla ráda ten pocit útěku, na okamžik se od všeho oprostit. Líbí se mi prozkoumávání jiných světů. Obzvlášť hry od studia Bioware mi nabídly něco, co jiné hry neuměly: dokázaly ve mně vyvolat pocit hrdinství. Každá hra má pochopitelně svého „hrdinu“, ale postavy ze sérií Dragon Age a Mass Effect jsou v tomto ohledu na hony vzdálené těm z ostatních her.

Alex: Je to ta možnost vydat se na nový svět a „zažít“ ho. Knihy, TV a filmy, i v nich se můžete vydat na nové světy, ale pouze ve hrách máte možnost tam v podstatě žít. Proto jsem se stal herním vývojářem, protože co by mohlo být lepší než tyto nové světy pomáhat vytvářet?

Proč ses rozhodl požádat o ruku s prstenem na motivy DAI?

Alex: Byla to první hra, během níž jsme se skutečně sblížili, a jelikož videohry jsou tak obrovskou součástí našich životů (individuálně i společně), přišlo mi to jako perfektní nápad. Chtěl jsem jí i ve skutečném životě dopřát trochu té inkvizitorské romantiky.

Přibliž nám, jak jsi ten prsten pořídil? Jak jsi našel někoho, kdo by ti ho zvládl vyrobit?

To byla první velká překážka. Kontaktoval jsem na webu Etsy pár velmi oblíbených designérů, kteří se zabývají návrhem netradičních prstenů, ale jeden se mnou přestal úplně komunikovat a druhý mi navrhl prsten, s nímž jsem nebyl úplně spokojený. Poté jsem zavolal na pár dalších míst, ale ti mě odmítli s tím, že prsteny na motivy her jsou příliš „netradiční“.

Začal jsem přemýšlet, jestli se vůbec najde někdo, kdo by mi ho udělal, ale pak jsem narazil na Takayas Custom Jewelry. Vyšli mi ve všem vstříc, navíc byli opravdu nadaní. Vylíčil jsem jim svůj nápad a ukázal logo DAI – byli z toho nadšení a hned se do něj pustili. O měsíc později mi představili svůj návrh, který byl dokonalý.

Co ti proběhlo hlavou, když jsi ji žádal o ruku?

Alex: Nic a všechno zároveň. Nikdy jsme nebyli poblíž toho druhého nervózní, ale v tu chvíli jsem byl tak nervózní, že jsem si nevzpomněl na všechno, co jsem chtěl říct. Je velmi složité vyjádřit, jak moc pro vás někdo znamená, když znamená TAK hodně moc. Ale udělal jsem, co jsem mohl.

Potom, co jsem konečně přestal blekovat a položil tu zásadní otázku, vyloudila na své tváři ten největší úsměv, jaký jsem kdy viděl. V tu chvíli jsem si říkal, že je asi ruka v rukávu!

Takže kde bude svatba?

Sam: Ještě než mě Alex požádal o ruku, krátce jsme mluvili o tom, že by bylo skvělé mít svatbu ve stylu maškarního plesu ve Winter Palace. Obzvlášť teď, když mám překrásný inkvizitorský prsten, si myslím, že by to bylo víc než vhodné! Inspiraci jsem hledala jak ve svatebních časopisech, tak i ve výtvarném stylu Dragon Age.

Více informací o hře Dragon Age: Inquisition najdete zde.

Popovídejte si s námi na Twitteru nebo na Facebooku.