Seznamte se s rodinou Počasových

The Sims™4 Roční období* je rozšíření, které vám toho hodně umožní. Hráči pomocí něj budou moci vyprávět zajímavější příběhy, ve kterých životy jejich Simíků ovlivňují počasí, svátky i roční období. Abyste měli představu, co od balíčku očekávat – a prohlédli si při tom i zajímavosti z ostatních balíčků – chceme se s vámi podělit o rok v životě rodiny Počasových. Tyto postavy budou k dispozici v Galerii. Abyste s nimi mohli hrát, budete potřebovat rozšíření The Sims 4 Roční období.

Tohle je druhý díl našeho čtyřdílného seriálu. První díl najdete tady.


Druhý díl – Zimní dovolená

Vánoční ráno

Nikolas Počas shlédl z verandy na sněhové závěje pokrývající jeho zahrádku. Jeho starší sestra Letněna se nahoře vykecávala na telefonu. Jeho maminka, Janina, si mezitím dopřávala zasloužený odpočinek potom, co všechno připravila na Vánoce. A jeho tatínek Artur měl plné ruce práce se zdobením vánočního stromečku.

Takže nikdo nedával pozor. Byl tedy nejvyšší čas se do toho pustit.

Nikolas plnou rychlostí vyrazil z verandy, což v jeho případě znamenalo, že se pomalu začal šourat ze schodů. Jako batoleti mu to moc rychle nejde. Jakmile se dostal do sněhu, začalo se mu zpod bot ozývat známé křupání. Z malé batolecí pusinky vycházel horký dech a jeho nožičky se rozběhly ke kůlně. Byl naprosto přesvědčený, že právě tam jsou schované všechny dárky.

Už od ní byl necelých deset metrů. Rýsovala se na obzoru a její dvířka se s každým krokem zvětšovala.

Už jen pět metrů. Jeho maličké nožky zrychlovaly, jak se blížil ke svému pokladu. Tak blízko.

Už jen dva metry. Už se skoro slyšel, jak otevírá vrzající dveře a míří k obří hromadě dárků, která je určitě celá pro něj. Tohle ten balicí papír nepřežije. Roztrhá ho na cucky.

Už jen pár kroků. . .

„Co to tady provádíš, ty malý loupežníku?“ zeptal se Artur, zatímco ho zvedal ze země. „V té kůlně není nic pro tebe, maličký.“

Kruci! Přistihl mě! Největší borec! Velkej kápo. Prostě táta.

Nikolas se rozhihňal, když ho tatínek roztočil ve vzduchu a začal si s ním hrát. Nešlo mu ani tak o to, aby ty dárky našel, ale o ten adrenalin a nebezpečí, kterým prostě nešlo odolat. Vždyť do kůlny má přece zakázáno chodit. Takže věděl, že tam budou tajemství.

Nikolasův taťka ho položil na zem, aby si mohl pohrát se sněhem. Vyhazoval krásně načechraný sníh a smál se z té zábavy tak, že mu skoro došel dech. Zabavilo je to taky dokonale, že si vůbec nevšimli, že sněhu neustále přibývá. Nevšimli si ani, jak se ochladilo a jak je zima mrazivá.

A už vůbec si nevšimli té pořádné sněhové koule, která proletěla vzduchem a rozmázla se tatínkovi o obličej.

Bong! Letněna by nikdy dokonalou sněhovou kouli nehodila po nejmenším členovi rodiny. A navíc sledovat tatínka, jak to dostane přímo do frňáku, je k nezaplacení. Nikolas nemohl uvěřit vlastním očím.

Artur setřásl sníh z obličeje a rychle se sehnul, aby si udělal vlastní kouli a opětoval palbu na Letněnu, která se smála za rohem.

„Tak slečinka si myslí, že je vtipná, že jo?“ škádlil ji Artur. „Já tu ale byl, už když se sněhové koule vynalézali!“

„Pokud hned nepůjdete domů, tak vynaleznete tak akorát chřipku!“

Janina stála na verandě, čerstvě probuzená, a měla starost o zdraví svého chlapečka, který už byl venku dost dlouho.

„Ale mamiiiiiiii!“ odporovaly všechny tři „děti“. Ta kňouravá symfonie Janině zněla jako koncert.

„Tak pokud nechcete dárky, tak si tam klidně zůstaňte.“

Pak se jen otočila a vešla dovnitř. Následovalo ji zuřivé dupání a dusání simíkovských nohou.

Vánoční večer

„Město je tak nádherně zasněžené,“ řekla Janina, když čekala na své kamarády před jejich bytem v San Myshunu.

„Vánoce se mi nikdy neomrzí. Jsou to moje nejoblíbenější svátky!“ dodal Artur.

Počasovi se vydali vstříc nádherné zimní scenérii San Myshuna. Celé město bylo plné svátečních světel, sněhuláků, horké čokolády a rodin zachumlaných do teplého oblečení a šál.

Obě děti plnou rychlostí vyrazily k čekajícímu vánočnímu stromečku, který byl v obležení obří hromady dárků.

„Až po jídle,“ vysvětlil Artur, který zněl stejně zklamaně jako děti.

Začala velkolepá hostina, kde nechyběla ani lahodná šunka podobné té, kterou měli při oslavě sklizně. Pro Nikolase to byla první velká hostina. Moc se mu líbila všechna ta radost a úsměvy, kterými byl tento svátek ověnčený.

„Tak když už máme po večeři. . .“ začala Janina.

A právě v tu chvíli se objevil Vánoční dědeček v podivuhodném úboru a dal Nikolasovi dárek. Všichni se rozesmáli, rozběhli se ke stromku a vrhli se na dárky.

Cink! Cink!

Janina si odkašlala, aby jí všichni věnovali pozornost. „Letos se nám narodil Nikolas, takže to pro nás byl opravdu velký rok.“ Smithové se usmívali a něco si špitali.

„Letněno, ty jsi nám letos opravdu začala pomáhat a za to bychom ti rádi poděkovali. S Arturem bychom vás chtěli vzít o svátcích na nějaké zajímavé místo. Víme, že nesnášíte zimu. Také jsme si říkali, že by bylo fajn, i když to bude trochu náročné, kdybychom Nikolase poprvé vzali do světa. Takže. . .“

Artur už nedokázal tajemství dále udržet, takže rychle vyhrkl: „Jedeme na výlet do Selvadorada!“
Letněna radostí zatleskala a zavýskala, zatímco Nikolas jen zíral a byl z její reakce zmatený.

O několik dní později v Selvadoradu

„A taky jsou tam chrámy, tancování a ostré jídlo a taky je to celé prokleté a džungle je plná tajemství a -- “

„Dýchej, tati!“ vložila se do toho Letněna. „Buď, alespoň jednou, v poho.“

„Jen se na tohle místo podívej, zlato!“ Artur si pochopitelně nezapomněl pořídit tu směšnou pokrývku hlavy, ze které měli oči v sloup nejen místní, ale i Letněna, Janina, a dokonce i Nikolas.

Jedna věc ale byla jasná – v Selvadoradu bylo fakt vedro, a to i v zimních měsících.

Mohli dělat takovou spoustu aktivit, že Janina s Arturem se museli rozdělit, aby to všechno stihnuli.

„Zajdu s Nikolasem na trh,“ nabídl se Artur.

„Dávejte na sebe pozor,“ poznamenala Janina.

„Neboj!“ zavolal Artur přes rameno. „Jen koupíme mačetu a omrkneme pár hadů nebo tak něco.“ Než mohla na jeho nesmyslnou poznámku reagovat, už byl dávno z doslechu.

„Půjdeme plavat, co ty na to?“ nabídla Janina.

Letněna se rozzářila při pomyšlení, že konečně budou dělat něco zábavného. „Už jsem se bála, že to nenavrhneš.“

Obě nazuly boty a vyrazily na túru. Po cestě vyzvedly pár drobností při jednoduchých vykopávkách, udělaly si selfíčko před ruinami a vychutnaly si výhled z nebezpečně vratkého lanového mostu.

„Nikdo tu zřejmě neslyšel o udržování veřejných cest,“ řekla Janina, když vstupovala na pohupující se most.

Nakonec dorazily k majestátnímu starověkému jezírku, které zde zůstalo po dávno zapomenuté civilizaci. Obě vesele a s nadšením hupsly do vody, která je ochránila před spalujícím tropickým sluncem. Když už to vypadalo, že se všechno perfektně vydařilo, spustil se pořádný přívalový liják.

„Ach jo!“ postěžovala si Janina. „Takovou dálku sem letíme, abychom si užili teplou zimu, a ono leje!“

Letněna s širokým úsměvem tiše plavala v jezírku. „Já teda nevím, mami. Ale pokud je tohle prokletí, tak to beru.“


Tento díl rodiny Počasových vám přináší rozšíření The Sims 4 Roční období,* které vychází 22. června 2018 na PC a Mac. Tento příběh také zahrnuje obsah ze základní hry The Sims 4 a balíčků The Sims 4 Život ve městě*, The Sims™ 4 Rodičovství* a The Sims 4 Dobrodružství v džungli*, které jsou všechny k dostání na PC i Mac na Originu právě teď.

*Vyžaduje základní hru The Sims 4 (prodává se samostatně) a všechny herní aktualizace. Prohlédněte si minimální systémové požadavky pro tento balíček.